Elektric boogie
zahrnuje taneční styly, které se zprvu vyvíjely samostatně. Patří mezi ně The Robots, Popping, Elektric Boogaloo style a další méně významné styly, které dnes k Elektric Boogie řadíme. Svou roli sehrála i pantomima, jejichž některé kreace tanečníci boogie převzali (např. moonwalking – "chůze vzad", pupet – "loutka"). "Iron Man" (Albert Milton), předvedl v roce 1967 taneční vystoupení v televizní show Jaye Paytona. Předváděl kombinaci prvků Jamese Browna a pantomimy. Tehdy někdo vykřikl: "Man, that's one bad boog-a-loo". Termín "boog-a-loo" byl na světě.
Vystoupením "Iron Mana" byla ovlivněna spousta mladých tanečníků. V Oaklandu se kolem roku 1969 zformovaly taneční skupiny The Black Resurgents a The Black Messengers. Jejich tanec by se dal charakterizovat jako směs robotických pohybů a pantomimy. Elektric Boogie se stává populární, protože tanečníci se mohou lépe seberealizovat, vyjádřit osobitý styl, zařadit prvky, které jim jdou nejlépe. Variace těchto pohybů mají takřka neomezené možnosti a záleží pouze na představivosti tanečníka, co vytvoří za efekt, trik, či pózu, a jak moc bude originální. Existuje velká variabilita provedení jednotlivých prvků v závislosti na pohybově-tanečních předpokladech každého jedince. Rychlost jednotlivých pohybů je možné měnit v synchronizaci s údery v hudbě. Někteří tanečníci dokážou udělat dva až tři pohyby do jednoho beatu. Také můžeme každou taneční sekvenci zakončit freezem – zastavení v konkrétní taneční figuře.
Electric boogie bývá chápána i jako součást breakdancingu.
Komerční oblíbenost electric boogie pravděpodobně odstartoval kolem roku 1974 velmi mladý Michael Jackson, když k hitu "Dancing Machine" od The Jackson's Five předváděl pohyby robota.
The Robots
je považován za první taneční formu, který determinoval vývoj elektric boogie v sedmdesátých letech. Pravděpodobně to byli roboti, objevující se počátkem 60. let v televizních pořadech typu "Lost in Space", kteří inspirovali černošské děti v Los Angeles, aby vynalezly tento druh tance. K rozvoji a propracování tohoto tance svým dílem přispěli mimové, přestože mnoho tanečníku jejich vliv opomíjí. Někdo se domnívá, že vliv pantomimy byl minimální, jiní tvrdí, že pamatují starý černobílý film, na němž Marcel Marceau předvádí "Moonwalk" (měsíční chůzi) nebo "Walking against the Wind" (chůzi proti větru). Jedním z prvních představitelů byl Charlie Robot, který se objevoval v amerických TV pořadech "Soul Train". V létě roku 1977 se ve vlastní show objevili Shields a Yarnell, dva velmi talentovaní mimové. Dělali svoji vlastní verzi Robota, kdy pohybovali pouze určitou části svého těla a přitom klouzali (gliding) po podlaze jako kdyby stáli na kolečkách. Tato show tehdy inspirovala mnoho mladých lidí, což mělo pozitivní dopad na další vývoj. Shieldsovo a Yarnellovo televizní vystoupení také velmi zapůsobilo na jiné čtyři mladé mimy. Utvořili jednu z prvních elektric boogie formací nazvanou Harlem Pop Lockers. Brzy měli velký úspěch, vystupovali v televizi, natočili i video pro německou MTV.