Jive (J) - (4/4 takt, 30-60 t/min.)
je výsledkem úprav swingových harlémových tanců, uváděných v pořadí lindy-hop (nebo jen hop), swing, jitterbug (nebo i jerry-bug, či boogie-woogie, případně invase atd.), pro evropské parkety.
O jeho standardizaci se během 2. světové války zasloužili angličtí učitelé tance, k nimž patřili zejména Alex Moore, Dimitri Petrides a Josephine Bradley.
Vznikla tak krotká varianta swingu a jitterbugu, která původní formy připomíná jen velmi vzdáleně.
Jive ale převzal geniální základní krok swingu, který se provádí na jeden a půl taktu, a v podstatě lze začínat kteroukoli jeho dvoudobou částí.
Během půlstoletí také vznikla spousta variant provedení tohoto základního kroku, avšak největší změny se dotkly samotného charakteru tance.
Tím, že byl v 50. letech zařazen k soutěžním LAT se stalo, že z umírněného jitterbugu, původně to černošského tance, časem dospěl až k latinskoamerickému charakteru - dokonce v nadsázce lze říci až k jakési skočné. I když lze tento vývojový trend pochopit, promarnila se tu obrovská šance, zejména v 60. letech po nástupu big beatu. Jive byl tehdy totiž jediným tancem v repertoáru soutěžních tanců i tanečních kurzů, jediným standardizovaným tancem provozovaným již dlouhodobě, který mladým generacím mohl něco říci a který by v souvislosti s novou hudbou mohly přijmout, třeba i v kombinaci s původním jitterbugem.
Slovo jive je označení pro žargon jazzových fanoušků (ale také žargon narkomanů, nebo i dělat si legraci či psinu). Podle Evžena Horáka-Valiera, jive v americkém slangu znamená jazzovou hudbu, podobně jako i termín jivey (džajvi) je totéž co jazzový.
Po válce se pak jive, nazývaný někde též american rhythm či americký swing, rozšířil po celém světě.