Latinsko-americké tance (LAT)
Samba (S) - (2/4 takt, tempo 54-58 t/min.)
Rumba (R) - (4/4 takt, tempo 33-54 t/min.)
Cha-cha (Cha) - (4/4 nebo 2/4 takt, 30-32 t/min.
Paso doble (Pd) - (2/4 takt, 56-60 t/min, dříve i skladby v 3/4 či 6/8 taktu)
Jive (J) - (4/4 takt, 30-60 t/min.)
Latinská Amerika znamená v geografii Střední a Jižní Ameriku, okupovanou kdysi Španěly a Portugalci. Jak již bylo uvedeno, některé z LAT se v parketové úpravě objevily v evropských tančírnách již před 2. světovou válkou.Tance, které byly nazvány LAT a které standardizovaly Angličané, přinesly zcela nový styl tančení. Především svými nášlapy, tančením vlastně na místě bez postupu a bez stanovení velikosti otáčení. Současně s tím se i určování směru v tanečním prostoru stalo iluzorní. Záhy po skončení 2. světové války, v roce 1946, vydaly taneční organizace IDMA (International Dancing Masters Association) a NATD (National Association of Teachers of Dancing) zkušební slabikáře latinskoamerických tanců a vyšla řada knih s popisy rumby, samby, paso doble a jivu. V roce 1948 vyšla obsáhlá kniha Franka Borrowse: Latinskoamerické tance, další publikace vydali v roce 1949 Lyndon a Felicia, Monsieur Pierre, Dimitri Petrides, dále pak M. Sampson a řada dalších. Pražský učitel tance Otakar Landa uvádí v Klubových zprávách ATK, v lednu1951, že všechny tyto publikace se opírají o základ daný již asociací (myšleno patrně některou z výše uvedených), a že se přidržují linie, která byla loňskou standardizací jednotlivých figur pro každý tanec jen potvrzena.
Od standardizace LAT se občas ozývaly hlasy kritiků, že pokud mají tyto tance alespoň připomínat jejich původní lidovou formu, je nutné z ní alespoň částečně čerpat. Dopad této kritiky se začal naplňovat až v 80. letech, kdy prostřednictvím špičkových soutěžních párů začaly do LAT pronikat původní lidové prvky těchto tanců. Objevila se markantnější práce pánví i horní částí torza, protřesy ramen atd. Do taneční hry se zapojilo celé tělo. Ruku v ruce s tímto trendem začalo oblečení dam stále více připomínat kostýmy na karnevalech v Rio de Janeiro a jinde - látky bylo potřeba stále méně a méně ... Kam by se tento trend ubíral např. v ČR není těžké odhadnout, ale vyšlo nařízení, kde se kromě jiného mluví o tom, že dámy nesmí mít odhalený pupek. A tak jsou k vidění nahá záda a jiné partie.
Soutěže v LAT jsou v každém případě pastvou pro oči. Přiléhavé kombinézy tanečníků a zejména často pestrobarevné šaty tanečnic, zahalující dnes obvykle jen minimum, dávají vyniknout trénovaným krásným tělům, především tanečnic, vlnících se v exotickém rytmu LAT. To koresponduje s kolébkou těchto tanců - s Latinskou Amerikou, která na rozdíl třeba od střední Evropy a USA stále pěstuje kult krásy těla.