Polka (Po) - (2/4 takt, 44-63 t/min)
V knize "Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895" na straně 238 píše o polce a také jiných tancích hudební teoretik a skladatel Otakar Hostinský: Zajímavé jsou styky našich lidových tanců s tanečním uměním světovým, modním. Jako v Čechách zdomácněl svého času i v poslední vísce francouzský menuet (minet), tak naopak zase některé z tanců českého lidu vnikly v první polovici tohoto století (Hostinský mluví samozřejmě o 19. století - pMD) do širého světa, např. rejdovák a zejména polka. Tato poslední, jak známo, šířila se od let třicátých až daleko za hranice vlasti naši, brzo pak prováděna jako balet na jevišti pařížského divadla Odeon a stala se tak i oblíbeným tancem společenským. O jejím původu lidovém pochybnosti není; ale mínění rozchází se o tom, kdo pokládán býti má za prvního umélého skladatele polek, tedy za onoho muže, jímž tanec náš do světa se dostal: jedni jmenují jím Josefa Nerudu, učitele ve Vodolce (t 1876), jenž složil prý novou notu k tanci, který prováděla poprvé služka Anna Chadimová (později Slezáková) v Kostelci n.L., druzí pak Fr. Hilmara, učitele v Kopidlně (t 1881). Není zde místo, šířiti se o podrobnostech této otázky, ani o četných vystavených památkách vzniku polky se týkajících (na Národopisné výstavě v roce 1895 v oddělení lidové písně, hudby a tance - pMD), ale stůj zde alespoň výňatek z vyložené zajímavé vlastnoruční zprávy, dosud tuším neznámé (šlo o rukopis Fr. Hilmara - pMD): "Okolo roku 1830 panovaly v Čechách mezi jinými tanci také nimra (velmi oblíbený tanec) a ecossé (kvapík). Nimra, tanec mírný, volný; ecossé, tanec těkavý čerstvý.1 napadlo mu (Hilmar podává zprávu o sobě ve třetí osobě - pozn. Hostinský), aby složil tanec, který by byl o něco hybnější, nežli nimra, ale volnější než ecossé, pod jménem polka. V roce 1836 složil jich několik, a jedna z nich - bez jeho vědomí - dostala se do Prahy, kdež byvši hrána na nynějším Žofíně od kapely c. pluku Balambini, převeliké obliby došla pod jménem Esmeralda-polka".
Hilmar, stejně jako i jiní - a to i současní autoři, píše názvy všech tanců s velkými počátečními písmeny. Hostinský, stejně jako Zíbrt, Nejedlý a jiní (viz Lt.), a také i současná pravidla českého pravopisu, s malými počátečními písmeny. Přidržuji se současných platných pravidel českého pravopisu a v souvislosti s jeho jednoznačným dodržováním si dovoluji, až na výjimky, v tomto směru upravovat i citace.
Chadimová předvedla Nerudovi to, co se prý tancovalo všude na Sedlčansku, odkud pocházela. Podle textu písně Strejček Nimra koupil šimla , jejíž jedna sloka končí slovy ...tancoval s ní maděru, kterou si při tom Chadimová zpívala, nazval prý Neruda její tanec maděrou. Teprve později se z této Nerudovy maděry stala polka. Jisté je, že maděra existovala dávno před polkou, stejně jako další lidový tanec nimra! A aby to nebylo tak jednoduché, tak Zíbrt (podle staršího autora Waldaua) uvádí, že nimra byl předchozí název polky.
Podle Z. Nejedlého a dalších ale polka vznikla pravděpodobně po roce 1830 v salónech východočeských měst, s tehdy velmi čilým společenským životem, na základě inspirace a použití prvků ze starších českých lidových tanců této oblasti. Podle jiné verze vznikla obohacením krakowiaku o prvky českých lidových tanců v mladé české společnosti v okolí Hradce Králové. Dle Evy Króschloyé vznikla a rozvinula se polka do své podoby na základě českých krakováčků. Za předchůdce polkového kroku můžeme považovat kroky tanců écossaise, šotyše, staršího pas de bourrée a fleuretového kroku na jedné straně, a českých lidových tanců - skočné, maděry, nimry a kvapíku na straně druhé.
Ať již tornu bylo tak či onak, byla asi stylizována tamějšími tanečními mistry a vykrystalizovala interpretací zejména studentů a mladých náruživých tanečníků. Původní česká polka byla hladká - nebyly v ní poskoky, teprve později vznikla řada nejrůznějších variant.
Název polka vznikl buď v souvislosti s polským povstáním proti carskému režimu (1831; značná část Polska byla tehdy součástí carského Ruska), s nímž sympatizovala zejména právě východočeská společnost, nebo se základním střídavým krokem tohoto tance (krok-sun-krok), jehož druhý krok je kratší - někdy přibližně půlkou předchozího. Nabízí se i souvislost s 2/4 taktem tohoto tance, neboť dvě čtvrťové notové hodnoty dávají dohromady notu půlovou - lidově půlku. A z termínu půlka mohla časem vzniknout polka.
Z Hradecka se polka prostřednictvím bálů dostala do Prahy a odtud do světa. V roce 1840 se již tančila na prvním českém bále v sále pražského Konviktu. V témže roce se česká polka objevila poprvé v Paříži. Na scéně divadla Ambigu ji v jevištní úpravě a v kostýmu českého sedláka tančil t.m. Johann (Jan) Raab (mj. i baletní mistr Stavovského divadla v Praze) s mademoiselle Valentine. To byl počátek polkové epidemie, která zachvátila Paříž a následně celý kulturní svět. Přitom vznikly různé módní trendy á la polka, polkisté a antipolkisté. Objevily se také četné karikatury, které polkový boom zesměšňovaly.
Zejména z Francie a Španělska byla pak polka importována do všech koutů amerického kontinentu a celého světa. Nejtypičtější český tanec byl kdysi ve světě neméně rozšířen než valčík. Snad byl ještě známější a tančen s ještě větším zaujetím a vervou. A tak kromě berlínské polky existuje třeba polca corren
tine (podle města Corrientes v Argentině), polca brasileira, polca paraguaya, polca mexicana atd.
Polka je též název paraguayského, hodně svižného tance, který ale s českou polkou nemá nic společného. Podobný název - polska, nese starý švédský lidový tanec.
V exhibicích českých párů na soutěžích polka odjakživa uchvacovala a dodnes uchvacuje diváky jak v Cechách a na Moravě, tak i v zahraničí. V 50. letech byla v ČSR zařazena mezi soutěžní LAT, později se v polce soutěžilo a soutěží samostatně.
V roce 1975 bylo na konferenci zástupců socialistických států přijato doporučení, uvést polku do mezinárodních soutěží - jako příspěvek zemí socialistického tábora světovému tanečnímu repertoáru. Avšak nic podstatného se pro to neudělalo.
První hudební skladbu české polky složil F. M. Hilmar - rukopis byl uložen v muzeu v Nové Pace, dnes se nachází patrně v Oblastním archivu v Jičíně. Snad nejznámější polkou je Škoda lásky, kterou v roce 1929 složil zbraslavský rodák Jaromír Vejvoda (1902 -- 1988), český text je od Václava Zemana. Původně se ale jmenovala Modřanská polka, protože ji Vejvoda poprvé hrál v Praze-Modřanech. Tato skladba je známá po celém světě a pod nejrůznějšími názvy, např. Rosamunde (v němčině), Beer Barrell Polka (resp. Roll out the Barrells, v překladu Vyvalte sudy). V době 2. světové války se Roll out the Barrells stala nejoblíbenější bojovou písní, zejména americké armády a jejich západoevropských spojenců. Dwight Einsenhower, vrchní velitel spojeneckých armád v Evropě a pozdější americký prezident, po skončení války prohlásil: Jaromír Vejvoda je autor písně, která nám pomohla vyhrát válku. Na skladbu Škoda lásky existuje množství textů jak cizích, tak i domácích (např. Černý Bobby). Polka, která chytne lidi za srdce musí dle J. Vejvody mít: krásnou melodii, dynamiku a rytmus.