Samba (S) - (2/4 takt, tempo 54-58 t/min.)
Některé prameny, zabývající se historií tohoto tance uvádějí, že jeho kořeny sahají až k tanci afrického kmene Bantu - batuque (dle E. Bartsche; mimochodem, totéž někteří badatelé tvrdí o původu charlestonu - obojí může být pravda). Samba je např. i název osady poblíž Lambaréné v africkém Gabunu. Její americká lidová forma vznikla patrné v okolí brazilského města Bahia mezi černými otroky, kteří ji tančili na tamějších plantážích již před více než 450 lety.
Byl a je to tanec nevázaných prudkých pohybů, na kterých se podílí celé tělo včetně hlavy. Časem byla samba označena za lidový tanec brazilských černochů a dodnes se ještě v Brazílii těší největší oblibě. Bez samby a přehlídek jejích škol, které mezi sebou soutěží, jsou dodnes nemyslitelné karnevaly v Brazílii zejména v Rio de Janeiro.
První evropský popis samby, samozřejmě již upravené pro salony, se objevil ve francouzském magazínu Dansons v srpnu roku 1922 a poté v březnu roku 923. Popis již s 30 fotografiemi a hudbou přinesl únoru roku 1923 další francouzský magazín La Danse. Kolem roku 1939 začaly orchestry v Americe hrát brazilské rytmy, které se dostaly společné s tanci do Anglie ještě během 2. světové války. Samozřejmě šlo především o brazilskou sambu, která se po standardizaci anglickými tanečními mistry stala po válce, spolu s dalšími, tancem společenským. Na rozdíl od rumby, nebyla po skončení 2. světové války po technické stránce tak přesně zaznamenána.
Sambu charakterizuje zejména současný pohyb obou kyčlí vpřed i vzad a tomu odpovídající náklony celého těla a také akcentované pohyby směřující do země. V soutěžní formě se v 70. letech tančila některými kroky (zejména v otáčení) z místa, časem i podél stěn sálu. V současné době se již tančí opět většinou a místě, do prostoru jakýmkoliv směrem, obvykle řadou prudkých otáček.