Slowfoxtrot (Sf) - (4/4 takt, tempo 29-31 t/min)
je pomalejší varianta foxtrotu, v Českých zemích nazývaná častěji slowfox. V Anglii ale používají spíše termín foxtrot, což může poukazovat na skutečnost, že první foxtroty se tančily v pomalejším tempu. Takže ještě dnes jsou v programech Blackpoolu uváděny tance: foxtrot, quickstep atd.
V roce 1913 vyšel v Dancing Times první evropský popis slowfoxu, který podle tohoto anglického renomovaného časopisu vznikl v USA. Následující rok ho již vyučovali taneční mistři organizovaní v ISTD. Se slowfoxem, jak ho známe dnes, měl ale ještě málo společného.
Po skončení 1. světové války v roce 1918 se slowfox stal nesmírně populární a to zejména v Anglii pro svou uhlazenost a jistou noblesu. V roce 1921 předváděla Josephine Bradley se svým partnerem G. K. Andersonem tak skvěle propracovaný slowfoxtrot, že se jím proslavili.
V roce 1922 se patrně v Londýně uskutečnila soutěž Daily Sketch, vyhlášená stejnojmenným deníkem pouze pro amatéry ve dvou tancích, foxtrotu a valsu. Foxtrot (resp. slowfoxtrot) vyhrál pár G.K. Anderson - paní Rey,
valse měl vítěze dva: kapitán G. Foster- Flora le Breton a V. M. Brooks - slečna Lipman.
V letech 1922 a 1923 se asi opět v Londýně konala Ivory Cross - otevřená soutěž ve foxtrotu. V obou ročnících zvítězil pár G. K. Anderson - Josephine Bradley.
Slowfoxtrot je uměle vytvořený tanec, který vznikl lineárním prochozením foxtrotových základních čtvrt-otáček (J. Chrastil). Je dítětem anglických tanečních mistrů, kteří ho koncem 20. let standardizovaly a který také do jisté míry odráží charakterové vlastnosti Angličanu - lehkost s flegmatičností, přesnost, avšak nevýbušnost, rytmičnost a samoúčelnost, honosnost i lhostejnost (J. Chrastil).
Pomalé tempo si vyžádalo dlouhý, nepatrně skluzný krok, dokonalou kontrolu těla, přirozenou eleganci, lehkost a jistotu. Slowfox je vlastně stálá taneční chůze bez přísunů (jen ve vynucených situacích, např. v otáčkách se používá patové stažení - impetus). Při slowfoxu se zdá, že pár pluje prostorem, v němž vytváří protáhlou vertikální i horizontální vlnu. I přes jisté ustrnutí vývoje po odlivu sweet music se přece jen od 60. let vyvíjí dál, jak v detailech, i prostřednictvím nových figur i s tanečními synkopami aj. Třeba od 90. let se v Evropě již v základních krocích provádějí větší náklony celým tělem do stran, což mimochodem u českých i slovenských párů není tak často k vidění.
Kombinaci pérového kroku a trojkroku se od poloviny 30. let v Praze říkalo zlatá vazba, avšak po světové válce se tento termín ze slovníku českých tanečníků vytratil.
Ve STT je slowfoxtrot tzv. tancem pravdy, neboť jedním z nejnáročnějších moderních tanců vůbec bezpečně a dokonale ho může zvládnout jen skučný tanečník. Právě v slowfoxtrotu se pozná kvalita tanečního páru, jeho tanečnost, což je obtížně defiovatelný termín, který by ale měl být jedním z hlavních hledisek při posuzování párů na soutěžích. Dodes tornu tak není.