Standardní tance (STT)
Waltz (W) - (3/4 takt, tempo 31-33 t/min)
Valčík (V) - (3/4 takt, 50-64 t/min)
Tango (T) - (2/4 takt, tempo 28-33 t/min)
Slowfoxtrot (Sf) - (4/4 takt, tempo 29-31 t/min)
Quickstep (Q) - (4/4 takt, tempo 54-63 t/min)
jsou tance vytvořené uměle anglickými profesionály koncem 20. let 20. století. Vznikly na základě dlouhodobého důkladného studia vybraných tanců, které nejvíce vyhovovaly mentalitě Angličanů, jak v oblasti tzv. spotřebního tance, tak i z hlediska závodního, neboť již před formováním standardu se už ve Velké Británii a západní Evropě v moderních tancích soutěžilo. Již v roce 1920 se angličtí učitelé tance na první Informal Conference dohodli, že je třeba z vybraných tanců odstranit excentrické prvky, které brání plynulému postupu vpřed (např. vykopávání nohou, náhodné kroky a skoky, hluboké podřepy - grand plié, kroky prováděné ve 2. pozici, pauzy apod.). Na základě tanečních ukázek v podání nejlepších tanečníků doby, přednášek a diskuze, což se opakovalo i na dalších konferencích, byly pak na Great Conference v roce 1929 zařazeny do standardních tanců waltz, foxtrot, quickstep, tango a blues. Jejich základní a nejjednodušší kroky byly přesné definovány a pojmenovány a pro každý tanec bylo určeno tempo. Ještě dnes představují tyto kroky základní figury STT. Jejich rozpracováním a stálým protancováváním v trénincích a na soutěžích se figurální repertoár, při zachovávání charakteru každého tance, stále rozšiřoval. Vývoj těchto tanců pokračuje dodnes.O vznik a rozvoj STT, zvaných tance anglického stylu, se nejvíce zasloužily takové osobnosti, jakými byli Philip J. S. Richardson, Victor Silvester, Josephine Bradley, americký profesionální tanečník Maurice (vl. jménem Maurice Oscar Louis Mouvet; působil v Paříži, Londýně, ve Vídni, v Budapešti, Monte Carlu aj.), Frank Ford, Henry Jacques, Alex Moore atd. Anglický styl ovládl nejen Britské ostrovy, ale celý svět. Jeho biblí se staly práce V. Silvestera: Modern Ballroom Dancing (1927), Theory and Technique of Ballroom Dancing (1932) a zejména Alexe Moora: Ballroom Dancing (1936). Neustále opakovaná vydání pak přinášela nové figury, nové poznatky a byla označována jako vydání revidovaná a rozšířená. V roce 1933 Moore založil mezinárodní odborný měsíčník Monthly Letter Service a až do konce svého života (I. 1991) byl považován za ztělesnění anglického stylu. Tento měsíčník vychází dodnes, po Moorovi ho vydává Geoffrey Hearn.A cože je to anglický styl? Je to stav, kdy pár doslova pluje po taneční ploše. Australan Alf Davies tvrdil, že je to maximum pohybu s minimem námahy. Podle Moora je anglický styl maximum pohybu spojeného s lehkostí. V současnosti jsou STT na soutěžích označovány podle konzervativních Angličanů převážně jako moderní (Modern Ballroom Dancing), což lze obhájit také faktem, že ze stovek moderních tanců 20. století zůstaly jen ony. Pro 21. století zůstávají v repertoáru soutěží tanečního sportu i běžných i reprezentačních tanečních zábav.