Valčík (V) - (3/4 takt, 50-64 t/min)
Názory na vznik a vývoj valčíku jsou dodnes rozporuplné. Podle Němců stály na počátku valčíku lidové tance alpských zemí - tzv. lándlery. Ať již se v určitých oblastech nazývají jakkoliv - např. schwábisch (švábská), steirisch (štýrská), bayerisch (bavorská), dále schuplattler, hoppelvogel, auf undab, dreischlag
- všechny jsou to tance houpavého rytmu s točivými pohyby valčíkového rázu v taktu 3/8. Podle Rakušanů se valčík vyvinul především z jednoho lándleru
- lidového tance alpských horalů z Tyrol a Štýrska (první písemná zmínka pochází z roku 1554), přičemž určitý vliv tu sehrály i další lidové tance jako deutscher, drehler, steyer a možná i další. Charakter všech těchto tanců byl rovněž otáčivý, chcete-li valivý, a pro tento způsob tancování se časem ujal termín "walzen". Lándler se také objevoval v tanečních pořádcích některých plesů a zábav na území Čech ještě ve 20. století. Patrně šlo o lándler, o němž mluví Rakušané. Na valčík si činí nárok také Francouzi. Jeho původ vidí v tanci volta, což je provensálská forma gagliardy. Avšak rakousko-německá verze je pravděpodobnější.
Přerod z lidového tance na salonní probíhal zejména v 2. polovině 18. století ve Vídni, kde byl rovněž uveden ve známost - odtud i později dost používaný název vídeňský valčík. Předtím se ale nazýval také deutscher nebo langaus, v české provenienci houpavá, teprve asi od 30. let 19. století valčík. První doklad o užití názvu waltzer pochází z partitury vídeňské lidové hry Bernardon z roku 1750. Existenci valčíku dokládá i dvorský reskript z roku 1758, kterým byl zakázán, mj. i v Čechách, jako tanec zdraví škodlivý a také hříšný. Patrně poprvé na scéně se objevil v opeře Una cosa rara ve Vídni v roce 1787.Tím se stal pro salonní Vídeň, kde se ve skutečnosti provozoval a vyvíjel celá desetiletí, prvotřídní taneční novinkou. Pronikl do měšťanských i šlechtických kruhu a posléze do sousedních zemí Evropy a následovaly další. Ve své době znamenal ještě větší revoluci v tanci a pozdvižení mravokárců, než jak to známe z pozdějšího období, např. v případě tanga, shimmy, rock'n'rollu, twistu, a nástupu diskotékových tanců. Pán na městské taneční zábavě nejenže objal svou partnerku v pase, ale dostal se s ní do přímého kontaktu. Proti upjatým menuetům, gavotám, polonézám i čtverylkám to byl značný kontrast - živelný kolový tanec přímo s ďábelským tempem. Navíc při dokonalém provedení i nesmírně půvabný. Jeho zdánlivá jednoduchost děsila ve své dobé i některé taneční mistry, kteří se naivně domnívali, že může ohrozit jejich existenci.
Přes všechny zákazy dosahoval valčík všude značné popularity a to již v dobách, kdy úroveň doprovodné hudby byla ještě podprůměrná. Když pak získal pozornost takových skladatelů jakými byli Josef Lanner, Johann Strauss st. i ml., Emil Waldteufel a také i velikánů vážné hudby - Haydna, Mozarta, Beethovena, Schuberta, Dvořáka aj., jeho popularitu ještě umocnily skvělé melodie a vídeňský valčík se stal neodmyslitelnou součástí tanečních zábav v Evropě. V Paříži byl valčík upraven - získal zejména větší švih a pod názvem valse parisienne se dostal zase zpět do Vídně a dalších měst střední Evropy (začátkem 60. let 19. století) a pak i do celého světa, kam byl postupně importován.
Během vývoje valčíku se také objevilo několik způsobů jeho tančení. Vznikl např. la valse á deux temps (valčík dvoukročný), la valse á trois ou á six temps (tří či šestikročný), la valse á envers (v opačných obratech). Byly známé ještě varianty la valse sautilée (valčík skákavý), la valse balancée, dále valse - mazurka, valse hongroise, valse russée, eiswalzer, schleifer aj.
Ve 20. století se valčík brzy stal i tancem soutěžním. Na mistrovství světa se v něm poprvé závodilo v roce 1911, potom po dlouhé přestávce až zase v 30. letech, kdy byl zařazen ke STT. K roku 1918 se uvádí první soutěž ve Vídni a jedním ze závodních tanců byl i valčík. Ten zůstal v programu i dalších závodů v Rakousku a to i mezinárodních, později jako nedílná součást repertoáru STT. Valčík a jeho figury pečlivě standardizoval v roce 1930 Rakušan Karl von Mirkowitsch z Lince, začátkem 50. let pak znovu a nově Němec Paul Krebs z Norimberka. A v této revidované formě se začal tančit na soutěžích. I přes uznání a oficiální zařazení vídeňského valčíku do mezinárodních soutěží v roce 1953, se na tanečním festivalu v Blackpoolu dodnes netancuje. Tradice v Anglii je mocná čarodějka.
Charakter valčíku se během 20. století i přes některé vývojové snahy příliš nezměnil. Např. na přelomu 80. a 90. let 20. století se v soutěžním provedení uznával, řekněme tzv. hladký valčík s co nejmenšími zdvihy a snižováním páru ve vertikále. V současnosti jsou pak ve zkušební lhůtě nové figury do valčíku (zatím jen na soutěžích IDSF), např. spina a pivota vpravo, zášvih vlevo, pivota vlevo, změny v rytmizaci kroků aj., které ale rovněž nic nemění na charakteru tance.
Významnými soutěžními tanečníky vídeňského valčíku byli již ve 30. letech Bedřich Popovský (ČSR) a Robert Skalka (Rakousko). V té době se na kontinentální Evropě pořádaly již i samostatné závody ve valčíku - obvykle v rámci nějaké větší soutěže či turné. Dne 18.2.1967 se ve Vídni uskutečnil první ročník soutěže ve vídeňském valčíku: Wiener-Walzer-Konkurrenz. Ze 40 párů zvítězili Heinz Kern a Helga Theissl z Grazu. Soutěž existuje dodnes, ale aby se dostala do povědomí tanečního světa, změnila název na Viennese Waltz Championship Open to the World.